Deníček

Vegetarian's trouble

29. prosince 2011 v 19:58 | L'Artiste
Před rokem a půl jsem se rozhodla, že přestanu jíst maso. Ze začátku se mi to zdálo snadné, vůbec mi to nechybělo... Ale v poslední době začínám mít potíže, ne se sebou ale s ostatními. Hlavně s rodiči... Skoro u každého společného oběda slýchám narážky na svoje vegetariánství. Ta'tkova oblíbená hláška: "Maso nejí a bez masa jí to nechutná", mě dohání k šílenství. Pokaždé když to slyším bych nejradši odešla. Když mi něco nechutná není to proto, že by v tom nebylo maso, ale protože mi to prostě nechutná. Tohle naši nejsou schopný pochopit.
A nejenom oni, druhý největší problém je někomu moje vegetariánství vysvětlit - "A to ti to jako nechutná, nebo je ti líto těch zvířátek?". Dost hloupá otázka, ne? Obojí. "Já tě nechápu, já bych bez toho žít nemohl/a." Já můžu. A je to moje rozhodnutí, můj život.
Další problém je najíst se v restauraci. Všimli jste si jak málo bezmasých jídel v restauracích mají? Většinou to řeším smaženým sýrem, ale přestává mě to bavit. Když jdu na jídlo sama, tak vybírám buď vegetariánské jídelny, nebo čínské restaurace - tam se najím v pohodě... Ale když jdu s našima je to peklo. Zrovna dneska jsme byli na výletě v Německu a naši si usmysleli, že se půjdem najíst. A vzali mě do řeznickýho bufetu.... To by nebylo tak strašný, měli i hranolky, ale když jsem si postěžovala proč chodíme sem, mamka se naštvala a řekla, že si za to můžu sama. Že je to moje volba a že si nemám co stěžovat. Už dlouho mě nic tak nenaštvalo. Od teď si budu dělat obědy s sebou. Na tohle nemám nervy...

Tolik k vegetariánství. Já jsem se sebou spokojená. To co jsem si od toho slibovala mi to přineslo. Ale ostatním se to nelíbí....

zdroj: Google obrázky.

Tak zase za rok...

28. prosince 2011 v 10:53 | L'Artiste
Uteklo to jako voda.... Docela jsem si to užila, sice žádný překvápka (skoro všechno jsem si vybrala sama), ale i tak to bylo fajn :)
A co vy a Vánoce, co jste dostali?


Jedno z překvápek :)

Zimní pohádka

13. prosince 2011 v 19:11 | L'Artiste
Zdravím,
jak si zatím užíváte Vánočního času? Nebo vám to trochu leze na nervy jako mně? Pčecpaný obchoďáky, narvaný město a hlavně strašná zima? Odmalička nemám zimu ráda, ale od té doby co jsem dostala foťák se na ni dívám jinak, z jiného pohledu. Vnímám kránu namrzlých rostlin, zajímavé světlo, zamrzlé louže - prostě se dívám kolem a zjišťuji, že to vlastně není tak ukrutné jak jsem si od malička myslela.
Na Vánoce jsem se začala dívat schovívavěji. Byla jsem ten typ, který při poslechu vánoční koledy skřípe zubama.... Ale jednou večer jsem šla po městě a jenom pozorovala co se kolem děje - na tramvajové zastávce stál chlápek s tahací harmonikou a hrál rolničky (sice falešně, ale koho to zajímá? :), na náměstí svítil stromeček a kolem byly rozložené stánky s vánočním zbožím.... Nechala jsem se strhnout atmosférou a líbilo se mi to :)
Pořád mi vadí komercializace Vánoc (a vlastně všech svátků), ale když se naučíme si z nich brát jenom to co chceme a budeme ignorovat ten zbytek, tak bychom je mohli i přežít :).

L'Artiste

5. listopadu 2011 v 12:03 | L'Artiste
Myslím, že stručný popis v menu mě charakterizuje více, než obsáhlá charakteristika mojí (někdy schizofrenické) osobnosti. Pokud ovšem máte zájem o tu charakteristiku, tak čtěte dál.

Pokud vás zajímají suchá fakta, tak je mi 18 let, bydlím v Plzni, studuji obchodní akademii, mám bratra - fotografa a kameramana a psa, který se mnou nechce chodit na procházky. Přátele si vybírám velice pečlivě. Proto jich mám pouze pár, ale za to jsou to opravdoví přátelé, na které se můžu spolehnout.

Svůj život si nedokážu představit bez několika málo věcí, a to jsourodina, přátelé, hudba a focení.Spousta z vás nejspíš namítne, že bez těchto věcí žít jde, jenže pro mě jsou zásadní. Jsem společenský člověk, ale někdy mám ráda svůj klid. Není nic lepšího, než jít sama do přírody s foťákem v ruce. Nic mě neruší. Jsem sama se svými myšlenkami.

Vlastně ani nevím, jak jsem se k focení dostala.Odmalička jsem měla svůj foťák. Většinou jsem fotila na dovolené. Na naši rodinu byl asi vtipný pohled - fotil táta, brácha a i já. Všechny naše společné výlety jsme měli zdokumentované natřikrát. Zajímavé je, že každý z nás vyfotil něco jiného. Fascinovalo mě fotografování na film. Vždycky jsem se strašně těšila, až konečně dofotím film a budu ho moci odnést k vyvolání. Byly to pro mě takové malé vánoce, když jsem si vyvolané fotky poprvé prohlížela. Zůstalo mi to dodnes. Na film fotím stále a ráda. Bohužel už ne tak často, jak bych chtěla.

Obrat nastal, když jsem nastoupila na střední školu. V tu dobu už všichni tak nějak věděli, co se baví a v čem jsou dobří. Já jsem se stále hledala. Nakonec mi došlo, že svůj "talent" jsem vlastně používala vždycky a že se jenom musím zdokonalit. Povedlo se mi přemluvit rodiče ke koupi mého prvního "velkého" foťáku. Byl jím právě Fuji, ze kterého jsou tady skoro všechny fotky. K vánocům 2012 jsem dostala zděděného Nikona D90 po bráchovi. Stále se s ním učím, ale jsem nadmíru spokojená.

Co ještě dodat? Chtělo by to nějaké ty povahové vlastnosti, aby charakteristika byla kompletní. Mám spousty povahových zvláštností (ale kdo taky ne), například jsem strašně náladová, nepořádná, neustále utíkám do svého "paralelního vesmíru",jak tomu říkají moji přátelé. Ale mojí"nejhorší" vlastností je, že vždycky říkám, co si myslím. Jsem strašně průhledná, jsou na mě vidět všechny emoce. Už mockrát se mi to vymstilo. Nedokážu taktizovat, neodhadnu, co bych v danou chvíli říct měla a co naopak ne. Jedna z mých nejlepších kamarádek říká, že právě tohle na mě má ráda, ale já bych tuhle vlastnost raději neměla.

Runaway...

5. října 2011 v 18:05 | L'Artiste
Zdravím,
Jistě jste si všimly nízké aktivity na blogu. Mám teď hrozně málo času. To jsem vlastně měla vždycky, ale teď se bohužel musím skoro každý den učit a na focení nezbývá tolik času... Varování pro ty co nastoupili do prváku - užívejte si, ve druháku to bude daleko horší.

Ale dobrá zpráva - v sobotu jdu fotit s kámoškou, tak se můžete těšit na první sérii portrétů. Ono totiž najít někoho ochotného pózovat je docela dřina. Pár lidí jsem už fotila, ale vždycky to byla tak jedna fotka většinou momentka, ale teď na to bude daleko víc času. Už jsem našla místo a sbírám rekvizity :)

Dovolená: 19.8 - 3.9

18. srpna 2011 v 20:51 | L'Artiste
Zítra odjíždím na dovču k moři do Itálie, tak se tu mějte hezky a užijte si prázdniny (teda to co z nich zbylo.... :)) Vrátím se s kopou fotek, tak se těšte...

Téma týdne - Duchové

11. července 2011 v 18:45 | L'Artiste
Duchové
Když jsem viděla tohle téma tak jsem prostě musela napsat své vyjádření. Myslím, že každý určitě zkoušel vyvolávat duchy, ať už jako malý ve škole nebo ve školce, nebo jako dospělý. Ale o vyvolávání duchů tu psát nechci.
Když zemřel můj dědeček tak se mi na zdi pokoje udělal obraz anděla od zapálené svíčky. V tu chvíli jsem měla pocit, jako když to zařídil on, jako když nás odněkud sleduje. Nebylo to strašidelné, zdálo se mi to logické, správné, že se člověk jen tak nevypaří, ale že tu přece jen něco zůstane. Ať už "duch" nebo vzpomínka.

RESTART

21. března 2011 v 19:20 | L'Artiste
tak nějak se mi začalo stýskat..... Jak přišlo jaro, tak mě zase začaly napadat nápady na nový fotky a něco jsem už i upravila... Došlo mi, že blog není jenom o návštěvnosti a budu ráda, když sem bude chodit třeba jenom jeden normální člověk spíš než když jich sem bude chodit sto praštěnejch bárbínek. Takže se vracím. Těšte se na nový články. Ještě dneska :)

so raise your glass :)
 
 

Reklama
Veškeré fotografie, grafika a texty jsou chráněny autorským právem!

Licence Creative Commons