Deníček

Nový přírůstek do sbírky

17. září 2012 v 17:57 | L'Artiste
V sobotu jsme se jeli podívat do Německa na blešák. Mijulu tyhle akce, obzlášť v Německu, protože tam skoro vždycky vyhrabu nějaký poklad. Většinou jsou to stará hudba na LPíčkách, ale tentokrát jsem měla větší štěstí než obvykle.

Podařilo se mi sehnat asi 30 nebo 40 let starou Agfu optima-parat. A zaplatila jsem za ní pouhých 5 euro! (125 kč).
Je naprosto luxusní! Ze začátku jsem si myslela, že není na film, protože to políčko vevnitř má o dost menší, ale pak mi došlo, že je to udělané tak, aby se na jedno standardní filmové políčko vešly dvě fotky. Tím pádem z jednoho filmu budu mít 72 fotek.

Sice nevím jak to zvládnu vyfotit (pro mě je dost i 36 :D), ale jsem ráda, že je vůbec na klasický kinofilm.

Doma mě pak čekalo jedno příjemné zjištění - i když nemá baterii má automatický režim! Je totiž napájený solárním článkem :D Nikdy v životě jsem takovýho hybrida neviděla, ale už teď ho miluju :D

O povaze

13. září 2012 v 17:09 | L'Artiste
Povaha nás definuje. Není snadné svou povahu změnit. Je to něco, co je v nás.

Vždycky mi přišlo, že jsem trochu jiná než moji vrstevníci. Mám o 10 let staršího bráchu a tak, co si pamatuju, se v mé rodině vyskytovali (a stále vyskytují) samí dospělí. A to mě vážně hodně ovlivnilo. Následky toho poci'tuji dodnes. Když se zeptáte většiny lidí v mém věku třeba na knížky nejspíš vám odpoví, že vůbec nečtou. Já mám nejradši Johna Irvinga. Vidíte ten rozdíl?

Jsem od přírody složitá povaha. Než někoho blíže poznám jsem dost introvertní a většinou mlčím. Ovšem, když se pak poznáme lépe jsem až příliš extrovertní a ukecaná. Tahle vlastnost mi téměř zabraňuje v navazování nových kontaktů. Proto si nejsem schopná najít přítele (alespoň myslím, že je to ten důvod).

Nerada mluvím o sobě, většinou radši poslouchám ostatní a bavím je o jejich problémech nebo zážitcích. To je jedna z mých vlastností, která mi brání psát na blog příliš článků o sobě, protože mám pocit, že by nikoho nezajímaly.
Nedokážu se přetvařovat a když mi někdo ublíží nedokážu mu jen tak odpustit. Ale naštvaná nedokážu být dlouho.

Trochu narcisticky přiznávám, že bych nechtěla být jiná.

Návrat do reality

2. září 2012 v 18:42 | L'Artiste
Po dvou týdnech válení se na pláži jsem už (bohužel) zpátky. Nedokážu úplně popsat, jaký je to pro mě pocit, když přijíždím do Itálie. Letos jsem tam byla po sedmnácté (jezdívali jsem tam i dvakrát ročně), je to pro mě skoro jako návrat "domů". Itálii mám úzce spojenou s dědečkem, který tam s námi vždycky jezdíval. Byla to jeho země. Nepřipadalo v úvahu, že bychom jeli kamkoliv jinam. Nikdy jsem si nestěžovala, protože jsem to cítila stejně. Letos se to vážně povedlo, byli jsme na strategickém místě, takže jsme mohli navštívil Pisu, Sienu, Volterru, Luccu, Livorno a Florencii. První týden jsme měli nádherný počasí, ale na konci toho druhého se trochu zkazilo. Byly obrovské vlny, foukal vítr a ochladilo se, ve Florencii bylo dokonce jenom 15 stupňů. Vypadalo to, jako by s prvním zářijovým dnem přestalo být letní počasí a nastoupil podzim...

S návratem do školy jsem už docela smířená, spíš mě děsí, že už jdu do třeťáku. Připadá mi to nebezpečně blízko maturity. Přesto se tam vracím raději než jsem se vracela na základku. Ne že by mě obchodní škola nějak zvlášť bavila, spíš naopak - vím, že tohle v životě rozhodně dělat nechci, ale jde spíš o lidi. Nejsme nějaký super kolektiv (33 holek spolu zákonitě nemůže vycházet :D), ale je to rozhodně lepší než základka.

Pustila jsem se do upravování fotek, kterých mám asi 300 a postupně sem ty nejpovedenější budu přidávat.

Ciao Italia!

16. srpna 2012 v 17:45 | L'Artiste
Zítra večer odjíždím na dovolenou na čtrnáct dní do Toskánska. Už jsem se o tom několikrát zmiňovala, takže víte jak strašně se tam těším :) Konečně sluníčko, pláž a hlavně klid. Problém trochu je, že se domů vrátím až v září a tím pádem budou prázdniny v tahu... Ale co se dá dělat, za rok budou znova :)


Na dobu své nepřítomnosti mám pro vás takový malý úkol. Přihlásila jsem se do soutěže fotografického klubu - vyjádři své pocity. Téma tentokrát je: "Oči zvířete mají schopnost mluvit tím nejkrásnějším jazykem na světě".
A já se vůbec nedokážu rozhodnout, kterou fotku mám poslat, zatím na tom s bodovým ohodnocením nejsem úplně nejhůř a rozhodně bych si to nechtěla tím, že bych vybrala špatnou fotku.
Budu vděčná za vaše názory a předem děkuju :)

Tak si užijte zbytek prázdnin a naviděnou v září.

(fotky v celém článku)

Informativně-narcistický článek :D

14. července 2012 v 22:26 | L'Artiste
Na vysvětlení podivného titulky článku: kdyby měl někdo chuť přečíst si rozhovor, který se mnou dělala Černobíla, tak tady je link:

→→rozhovor se mnou←←

A jinak - dneska jsem si koupila úplně božský retro rádio - přehrávač na CD a hlavně přehrávač na LPíčka v jednom! :D jsem z toho úplně hotová. Desek už pár mám, tak je konečně můžu přehrávat ♥

Moje "prázdniny"

10. července 2012 v 17:10 | L'Artiste
Zdá se mi, že všichni musí mít daleko víc štěstí než já. A taky se mi zdá, že takový věci, jako se stávají mě se nemůžou stát nikomu jinýmu... Nechci se litovat, ale potřebovala jsem to napsat.

Každý prázdniny od mých 13 let se pravidelně stávají nějaký katastrofy, většinou v rodině. Nechci se o tom rozepisovat - je to příliš osobní. Už jsem si na to (skoro) zvykla. Je to výhoda, protože člověk se naučí řešit nastalé situace, když nemá na výběr. Nejhorší bylo právě léto 2008, kdy se takové incidenty stačily stát dikonce tři. Hned na začátku prázdnin mi umřel děda. Zhruba v půlce prázdnin jsme odjížděli na dovolenou do Itálie, kam s námi původně měl jet. Nebylo to příliš veselé, ale řekli jsme si, že nemá smysl sedět doma... Cestou, někde za italskými hranicemi, jsme měli bouračku. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Museli nám odtáhnout auto zpátky do Čech. Rozhodli jsme se, že když jsme zdědili po dědovi auto, že pojedem znova, alespoň na týden (měli jsme tam být 14 dní). Dorazili jsme v pořádku, ale po příjezdu jsme zjistili, že apartmán je prolezlý švábama. Byla to nejhorší noc v mým životě. Ale nakonec to mělo i happy end - dali nám nový ubytování v jiném městě, kde to bylo nádherný. Tak jste si udělali představu :D

Původně jsem to psát nechtěla, chtěla jsem napsat o tom, co se mi děje teď. V neděli, den po návratu z Českého ráje, začala Peggynka (můj pejsek) zvracet. Odvezli jsme jí na veterinu a tam řekli, že to nic není a dali jí jenom nějakou injekci. Jenomže ráno se to vrátilo a přidal se k tomu i krvavý průjem... Znova jsme jeli k veterináři. Tentokrát už jí diagnostikovali - má zánět střev a žaludku. Musela tam zůstat do odpoledne, pak jsme si jí mohli odvézt. No a teď máme doma psa připojenýho na kapačce... A navíc jí musíme píchat injekce, a na to já vážně nemám žaludek. Ale pozitivní je, že se z toho dostane.

Tadyhleta věc teď zdobí náš obývák





Fajn prázdniny, to vám řeknu. Vůbec nemám na nic náladu. Chtěla jsem upravit nějaký fotky, ale vůbec na to nemám čas (a vlastně ani náladu), takže jste se dočkali jenom tohohle vyčerpávajícího a depresivního článku :D

První prázdninový týden

7. července 2012 v 20:33 | L'Artiste
Tak mě máte zpátky :) Vrátili jsme se dneska kolem třetí hodiny. Byla jsem úplně hotová a k počítači jsem se dostala až teď. Pro ty, které by to zajímalo nabízím stručný článek o mojí dovče v Českém ráji.

V sobotu ráno jsme s našima vyrazili směr Český ráj. Byla jsem tam poprvé, protože rodiče trpí nejvyšší formou konzervatismu a každý rok jezdí na to samé místo - na Šumavu. Letos to bylo poprvé, co jsme jeli jinam. Cesta utekla rychle - bylo to pouze asi 180 km. Z ubytování jsem byla v první chvíli v šoku - zastavili jsme ve vesničce asi o 20 obyvatelích, kde navíc ani nebyl signál! Z počátečního šoku jsem se vzpamatovávala ještě následující dva dny a pak jsem si zvykla :D

Další věc, která mě absolutně dostala byly výpadky proudu. Chápu, stává se to i ve městech. Ale tam kdykoliv jenom trošku zahřmělo jsme byli bez proudu. Ono by to ani tak nevadilo, ale jediný světlo, který jsme měli byla miniaturní baterčička :D A ještě lepší bylo, když jsme byli v Boskovských jeskyních a uprostřed prohlídky vypadl proud. Museli nás "evakuovat" pomocí takových malých baterek :D Byl to fakt zážitek - nebylo vidět na krok, rozřinčel se alarm a průvodci vypadali vyděšenější než návštěvníci :D

Naši preferují aktivní dovolenou a tak to bylo i tentokrát. Řeknu vám, že místy to pro mě nebyl Český ráj, ale Český očistec :D V 30°C vedrech ujít 10 km mi dalo celkem zabrat :D

Ale přesto myslím, že to stálo za to. Viděla jsem Prachovské skály, hrad Kost a Trosky. Pokud chcete na dovču v Česku můžu vám to jenom doporučit. Já jsem zastánce dovolených v zahraničí, nejlépe na pláži u moře a s knížkou v ruce :D

Malá fotoochutnávka. Provedla jsem experiment a fotky jsem upravovala v programu v telefonu (jsou focené normálně fujim). Ještě se tu objeví v běžné kvalitě.

Staré natahovací hodiny, které jsme měli v apartmánu. Kupodivu vydržely týden na jedno natažení :D


Direction Paris!

3. června 2012 v 9:30 | L'Artiste
Direction Paris neboli směr Paříž mě čeká už dneska! ;) Strašně se těším... Už jsem tak jednou byla, takže podruhý to bude ještě lepší. Tentokrát máme v programu i prohlídku Remeše, tam jsem ještě nebyla, takže jsem zvědavá. A taky jsem zvědavá na svojí francouzštinu :D Dělám jí sice už 4 roky, ale stále mám pocit, že se nemám šanci domluvit.
Přijedu zpátky v sobotu. Těště se na nové fotky! Minule jsem měla s sebou jenom trpaslíka Casio, ale tentokrát si s sebou beru Fujiho. ;)

Mon amour - La tour Eiffel

Music of my life

30. dubna 2012 v 20:16 | L'Artiste
Nezdá se vám, že v rádiích hrají pořád ty samý (a hlavně špatný) písničky? Posloucháte vůbec rádio? A taky se vám zdá, že zpěváci a kapely v česku stojí za houby?

Rádio jsem neposlouchala snad nikdy - to co chci slyšet tam totiž stejně nikdy nezahrajou... Vyrostla jsem na popových a hlavně rockových hitech 80. a 70. let, což mě asi hodně poznamenalo co se týká hudebního vkusu. Rockovou hudbu jsem měla ráda vždycky, a taky jsem vždycky trpěla žánrovou nesnášenlivostí - hlavně jsem alergická na disko písničky s absolutně slabomyslnými texty a otravnou melodií, které se teď hrajou pořád ať už v rádiu nebo na diskotékách. A proto na ně ani nechodím. Mám jeden jediný klub u nás ve městě kam ráda chodím, protože tam hrajou (podle mě) normální hudbu. Jenže problém je, že tam chodí většinou lidi tak o 10 a víc let starší než já :D Vždycky mě pobaví když si kámošky začnou s rádiem zpívat nějakou písničky a já jsem jí v životě neslyšela (a většinou toho ani nelituju).

Asi nejvíc mě oslovila zpěvačka Pink. Ta se sice pohybuje na hraně popu a rocku, ale má ten nejúžasnější hlas, jaký jsem kdy slyšela. Poslouchám jí už 5 let a nikdy mě nezklamala. Moje nejoblíbenější písnička od ní je Who Knew.

Hned po ní bych jmenovala kapelu už výhradně rockovou The Pretty Reckless, která je poměrně nová, ale rozhodně stojí za to. Přišla jsem na ní úplnou náhodou - při brouzdání po internetu. Nejdřív jsem si říkala, že to bude zase jedna z těch pseudorockových kapel. Ale nebyla a já jsem ráda, že jsem jí objevila. Frontmanka Taylor Momsen má super hlas a píše písničky, které se jen tak neohrají a inteligentním textem, což je věc, kterou cením nejvíc.

A další kapitola je kapela Joan Jett & The Blackhearts, jedna z kapel, která dělá kvalitní nestárnoucí hudbu. Pro někoho až moc retro - hlavně 70. a 80. léta, hrajou doteď. Joan jsem začala poslouchat po shlédnutí filmu The Runaways. (doporučuju vidět)

Kapela Paramore mi zase výborně pomáhá když mám vztek a depresi.

Mám taky ráda Avril Lavigne, ale od ní se mi líbí hlavně Under My Skin a Let go. S albem The Best Damn Thing u mě skoro skončila, protože je fakt špatný, ale trochu si to vylepšila Goodbye Lullaby.

Green Day má rád snad každý fanoušek rockové hudby - Wake Me Up When September Ends je jedna z mých nejoblíbenějších.

A další: Janis Joplin, 4 Non Blondes a David Bowie

A úplně nakonec jsem si nechala Madonnu. Mám ji ráda jen díky jejímu výkonu v muzikálu Evita, který zbožňuju. Z její tvorby se mi líbí pouze jedno album, které je temější - Like A Prayer.

A jak to máte s hudbou vy? Jaké jsou vaše oblíbené kapely nebo zpěváci?

Nakonec k poslechu The Pretty Reckless - Under The Water

Narozeniny - 1. rok fotografování

30. ledna 2012 v 17:45 | L'Artiste
Přesně před rokem jsem založila tento blog. Původně měl obsahovat úplně něco jiného, ale postupem času jsem se začala zabývat hlavně fotografováním. Začínala jsem s kompaktem Casio a během roku jsem vystřídala další fotoaparát - taťkovo fujifilm. Teď už mám vlastní elektronickou zrcadlovku. Moje fotky se doufám taky technicky i obsahově zlepšily :D
Nedávnou jsem calý blog prošla a vymazala jsem všechno, co se mi nelíbilo. Neříkám, že všechny fotky jsou dokonalé, ale začátky jsou začátky... :)

Zveřejnila jsem: 96 článků
Navštívilo mě: 945 lidí

Děkuji, že se najde někdo, kdo komentuje moje články a vyjadřuje svůj názor na ně. Moc jste mi tím pomohli...

 
 

Reklama

Veškeré fotografie, grafika a texty jsou chráněny autorským právem!

Licence Creative Commons