Deníček

Tvůrčí energie & oslavy

20. dubna 2013 v 11:06 | L'Artiste
Páni. Měsíc od posledního článku. Ani jsem si neuvědomila, jak ten čas letí a jak to tady zanedbávám. Je to tím, že teď nemám moc "materiálu" na zveřejnění. A také dělám všechno kromě fotografování. Je to skoro ostuda, že mám od vánoc nový foťák a nevyfotila jsem na něj nic "pořádného". Doufám, že se to s příchodem skutečného jara zlepší.

A co teď vlastně dělám? V zásadě pořád něco slavím :D Zní to asi zvláštně, ale teď se sešlo strašně moc narozeninových oslav najednou, takže jsem každý pátek nebo sobotu ve městě. Ještě tak před rokem jsem všechny kluby, diskotéky atd. vážně neměla ráda, takže tu náhlou změnu nějak nechápu. Ale když se sejdou fajn lidi, tak mi přestává vadit, že muzika, na kterou tancuji, se mi bytostně hnusí, a jsem schopná zpívat a tancovat na Call Me Maybe nebo klidně i na Gangram Style :D Prostě se nechávám strhnout atmosférou.
Kromě slavení se taky (bohužel) musím učit na všechny závěrečné písemky, čtvrtletky, zkoušení apod. Představa, že za rok budu musel odmaturovat z účetnictví a podobných milých předmětů se mi zdá tak nereálná, jako to, že se jednou projedu na jednorožci. Vážně. Už teď nevím, co jsem se učila v prváku např. na češtině, nebo ekonomice. A jak budu skládat čtyřhodinovou praktickou maturitu z účetnictví netuším už vůbec. Ale ještě rok. Rok je dlouhá doba.

Ohledně vysoké už mám trochu více jasno. Nejspíš moje volba padně na tlumočnictví a překladatelství. Angličtina mi vždycky šla ze všeho nejvíce, tak proč toho nevyužít. Nechci se zahrabat v Plzni na ekonomce kam berou skoro každého (studenti Ekonomické fakulty ZČU ať si to neberou osobně, ale musíte uznat, že je to tak). Praha se mi zdá jako dobré rozhodnutí. Být tak nějak izolovaná (alespoň těmi 100 kilometry) od svých starých záležitostí a problémů je velice lákavá představa.

Fotek se bohužel nedočkáte. Jedinné, na co teď fotím je mobil. Doufám, že tvůrčí krize se přežene, protože moje kecy stejně nikoho nezajímají.

Takže pokud jste dočetli až sem, přeji Vám hezký víkend a více tvůrčí energie, než mám v téhle chvíli já :)


day dreaming all the time...

Going Nowhere

4. března 2013 v 17:47 | L'Artiste
Tentokrát se mi téma týdne vážně hodí. Možná si pamatujete, že jsem v minulém článku psala, že začínám být konečně šťastná. To bych ovšem nemohla být já, aby se to nepokazilo. Po tom, co se stalo jsem si něco uvědomila - za většinu depresí si člověk může sám. Ať už tím, co dělá, nebo tím, o čem přemýšlí. Já jsem typ, který přemýšlí pořád, o všem a až moc. Mám nepříliš praktický zvyk věci detailně rozebírat a pořád dokola řešit. Pro deprese jako stvořené.

Komické je, že tuhle situaci jsem si způsobila naprosto sama. Někdy z toho mám takový pocit, že si nevědomky naprosto záměrně ničím život. Jako bych ani sama nechtěla být opravdu šťastná. Dokonale bych se hodila pro psaní antických tragédií, protože ze svého života jednu takovou neustále vytvářím.

Dnes jsem musela poprvé po prázdninách do školy... Divím se, že to tak cítím, ale tentokrát jsem byla vážně ráda, že prázdniny skončily. Byly na můj vkus až moc rušné. Stalo se tolik divných věcí, že kdyby měly ještě týden, tak by to rozhodně nedopadlo dobře. Hádky, rozchody, opětovné dávání se dohromady... Na jedny prázdniny až moc událostí. Zajímavé je, že všichni z prázdnin vlastně vyšli "vítězně", až na mě. Všechny spory se vyřešily, pohádaní se usmířili. Já jsem opět prohrávající, která mohla konečně slavit alespoň nějaký úspěch, ale pak jsem se ho dobrovolně vzdala.

Tentokrát se mi ale deprese (alespoň částečně) vyhýbá. Začínám být odolnější. Takže přece jenom je k něčemu dobrá - když jich prožijete dostatečně mnoho, pak se vám vyhýbají.

Prázdniny, karneval a sníh

23. února 2013 v 19:32 | L'Artiste
Konečně. Prázdniny.

Tyhle by měly být vážně povedené. Mám naplánováno plno věcí a moc se těším!

A ještě něco - začínám být konečně šťastná. Začínají mi docházet určitý věci, který jsem předtím neviděla. A taky jsem začala být sama se sebou spokojená. Zní to narcisticky, ale myslím, že je to nejlepší, co pro sebe může člověk udělat. Přijmout se tak, jak je. Lidé to poznají a ocení to.

Včera jsem byla na každoročním karnevalu, na který jezdí celá rodina. Každý rok je to ve vesnické sokolovně pár kilometrů na Plzní. Je to už taková tradice. Bylo fajn se se všemi vidět. Bohužel jsem si sebou nevzala foťák…. Mám strach ho nosit na jakýkoliv akce, kde je alkohol, protože se až moc dobře znám :D

Dneska ráno krásně sněžilo. Sice to ještě dopoledne začalo tát, ale alespoň to. Mám sníh strašně ráda. Přesněji ráda fotím ve sněhu. Vzala jsem ven sestřenici, abychom spolu něco nafotily, ale nakonec se to nějak nevyvedlo. Po chvilce jsme byly obě dvě mokré včetně foťáku. Ten naštěstí po chvilce uschl a nic se mu nestalo. V průběhu týdne je tady nejspíš uvidíte.

Taky teď pořád poslouchám tuhle písničku. Ona je vážně skvělá. Strašně se mi líbí její hlas.

Změny?

21. ledna 2013 v 21:10 | L'Artiste
Asi za týden můj blog oslaví 2 roky existence. Za tu dobu se poměrně změnil - zakládala jsem ho s původně "literárními ambicemi", ale zanedlouho jsem pochopila, že tudy vážně cesta nevede a dala jsem se na to, co mi vždycky šlo nejlépe - fotografování. Blog za tu dobu prodělal spousty změn, ale ta nejzásadnější byla a je přijetí do autorského klubu a následný příliv nových čtenářů, kterým jsem moc vděčná. Každý komentář mě neuvěřitelně motivuje do další práce!

Kromě blogu jsem se samozřejmě za ty 2 roky (trochu) změnila i já. Za 2 týdny oslavím (ne)dospělých 18 let. Víte, doba těsně před osmnáctými narozeninami je vážně hrozná. Vy sami si připadáte dospělí, ale obklopují vás limitující zákazy a příkazy, které najednou ze dne na den zmizí. Ale vlastně mám kolem sebe pořád ty samé lidi, mám pořád stejné názory, chovám se stejně.
Tenhle rok bude ve znamení "změn" - autoškola, po prázdninách maturitní ročník, výběr VŠ.... Ohledně VŠ absolutně nemám jasno. Na jednu stranu bych chtěla zkusit obor Užitá fotografie na ZČU, ale na tu druhou si nejsem jistá, že na to mám. Další možnosti jsou žurnalistika v Praze nebo ekonomka na ZČU.

No, docela by mě zajímalo, jak to dopadne...


Vánoční článek

26. prosince 2012 v 18:44 | L'Artiste
Lestos byly vánoce zvláštní. Proběhly kolem mě a ani se nezastavily a už jsou zase skoro pryč. Ale zato jsem konečně dostala zrcadlovku - Nikon D90.
Tady je pár prvních fotek z Nikona. Ještě jsem ho neměla příležitost testovat venku, ale v nejbližší době se chystám.

Na téhle fotce mi omylem vyjel blesk, ale tak nějak se mi i tak líbila :)


Šance

21. prosince 2012 v 17:18 | L'Artiste
Today is December 21st.
The world has not ended.
But it could be the end of the world as we know it - if we decide to make it so.

Na začátek článku jsem si dovolila citovat ze stránky loveapocalypse.com, na kterou jsem narazila včera večer. Na hlášené konce světa nevěřím a tenhle nebyl vyjímka, ale přesto to byla médii nejprobíranější "apokalypsa". Proč? Právě proto mě tato stánka zaujala. Pojímá "konec světa" užitečným způsobem.

Podle májů končí jedno období a nastává nové. Možná bychom to měli tak vnímat a snažit se začít změnou u sebe. Když si každý dá určité "předsevzetí" do "nového věku" a bude se ho snažit plnit, tak by se svět, jak ho známe, mohl skutečně změnit. Na filckru (Odkaz) můžete sdílet svá předsevzetí. Já jsem se nestihla vyfotit, a tak přidávám alespoň obrázek :)

Přípravy na vánoce

7. prosince 2012 v 18:25 | L'Artiste
Konečně začala ta pravá zima. Je sníh, jsou vánoční trhy, město je krásně vyzdobené.... Úplně na mě dýchá vánoční atmosféra.
A konečně jsem začala řešit dárky, takže se hned cítím mnohem líp :)
Série, kterou jsem poslala do fotogfafického klubu na téma měsíce: Vánoční čas

Milý Ježíšku,

23. listopadu 2012 v 19:49 | L'Artiste
To, co v poslední době nejvíce potřebuji je čas. Je ho totiž strašně málo. A taky světlo, a toho je ještě méně...
Děsí mě přicházející vánoce. Nemám jedinný dárek a ještě ke všemu nevím, co komu koupit. Přes to se na ně docela těším. Už jako malá jsem si na vánocích nejvíce užívala atmosféru, která je neopakovatelná. Vůně stromečku, hořící svíčky na adventním věnci, pečení cukroví.... Ale od té doby, co musím pro veškeré příbuzenstvo a kamarádky schánět dárky, se mi k vánoční pohodě přidávají stresy v podobě neustálého počítání peněž, vymýšlení originálních dárků a běhání po přeplněných nákupních centrech.

Další věc kterou bych si přála je inspirace a možnost zase fotit! To mi totiž chybí nejvíce... Přijdu ze školy v půl třetí úplně vyřízená. Za hodinu se začně stmívat. Bez světla nejsou fotky a já už z toho pomalu začínám šílet. Schází mi to. Je to možnost se taky konečně zabývat něčím jiným, než školou, a právě díky ročnímu období mi ta možnost uniká. Snažím se to dohánět o víkendech, ale co fotit v předzimní krajině? Podzim odešel a zima ještě pořádně nepřišla. Všechno je hnědé a nudné. Na fotografování by taky člověk měl mít čistou hlavu, což se mi také v poslední době nedaří... Musím stále myslet, co všechno mě doma ještě čeká, co musím udělat, co se musím naučit a pomalu mi z toho hrabe.

Takže milý Ježíšku,
přála bych si: více času, více světla a méně učení. Doufám, že toho nechci moc.
Ale nadruhou stranu jsem ráda, že bude zase zima. Ráda se na ní dívám. Když napadne čerstvý sníh všechno je takové čisté a jasné. Na podzim všechno končí. V zimě má naopak všechno šanci na nový začátek. A ten bych já vážně potřebovala.


A co vaše vánoční přání a pocity z nastávajících vánoc a ročního období vůbec?

Hudební objevy

23. října 2012 v 18:02 | L'Artiste
Není to tak dávno, co jsem psala o "hudbě mého života" v tomhle článku. Od té doby jsem objevila ještě další zpěváky a kapely o které bych se ráda podělilla.
Ráda objevuju novou muziku, protože je to vážně inspirující. Poslední dobou mě lákají spíše méně známé věci.

Například dánskou alternativní popovou kapelu The Asteroids Galaxy Tour jsem našla docela náhodou. Před rokem jsem slyšela jednu jejich písničku ("Golden Age") na dovolené v italském rádiu. A o rok později jsem na další jejich skladby (zkuste třeba "Major" nebo "Sun ain't shining no more") narazila na youtube. Byla to láska na první poslech. Něco takového jsem už dlouho hledala. Je to neoposlouchané a naprosto stylové :)

Další nově objevenou zpěvačkou je švédka Lykke Li. V zahraničí (například v Německu) je celkem známá, u nás ovšem skoro vůbec. A je to velká škoda. Její styl je pro mě strašně špatně definovatelný, poslechtěte si a posuďte sami. Její hudba je zajímavá také díky použití neobvyklých názorů. Nejvíce se asi prostavila singly "I'm good I'm gone" a "I Follow The Rivers". Zamilovala jsem se do jejího hlasu, který je jemný, ale překvapivě silný. V jejích písničkách je strašně citu. Pokud ji neznáte, rozhodně stojí za poslech.

Za zmínku rozhodně stojí i francouzská rocková kapela BB Brunes. Nedávno jsem se rozhodla, že ze "studijních" důvodů začnu poslouchat nějakou francouzskou hudbu. Než jsem objevila jsem BB Brunes, tak jsem si (jako spousty dalších) myslela, že francouzský rock nestojí za nic. BB Brunes mi to velice rychle vyvrátili. Naopak je to úžasné. Úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí od americké hudby. Pro mě je to až neuvěřitelný kontrast mezi "jazykem romantických písní" a tvrdší hudbou. A navíc jsou kluci vážně pěkní :)
Poslechněte si asi jejich největší hit, kterým si mě zístali "Dis moi", nebo novější "Coups et Blessures".

Z jiného žánru, než který obvykle poslouchám mě (překvapivě) oslovilo švédské duo First Aid Kit. Hrají určitý druh folku. Jsem ráda, že jsem si přečetla, že je to folková skupina až po prvním poslechu. Jinak bych jim totiž ani nedala šanci, a to by byla škoda. Poslouchám je, když mám špatnou náladu - jejich písničky jsou strašně uklidňující. Zkuste třeba "The Lion's Roar" a uvidíte, že změníte názor na folk.

Ještě bych ráda zmínila dánskou kapelu Blue Foundation, kterou prostavila hlavně písnička "Eyes on Fire", která se objevila ve filmu Twilight. Film se mi časem znechutil, ale písnička je dobrá pořád. Ale mají i další, které stojí za poslech, například "Ghost". Jejich hudba se mi líbí hlavně proto, že je to něco nového, neokoukaného a úžasně to doplňuje melancholickou náladu.

Další francouzská "studijní" záležitost je kanadská zpěvačka, která si říká Coeur de Pirate (Srdce Piráta). Objevila jsem jí teprve nedávno a tak se ještě s její hudbou seznamuju, ale naprosto mě dostala. Zkuste "Golden Baby" nebo "Comme des enfants" a taky podlehlete.

A co vy a vaše "hudební objevy"? :)

Životní pocit

19. září 2012 v 21:58 | L'Artiste
Když člověk začne pochybovat o všem co je, co kdy dělal. Když přemýšlíte nad tím, že váš život vlastně za nic nestojí a jestli má smysl se vůbec o něco snažit. Když si vyberete špatnou školu , která vás ubíjí. Stereotypní dny, kdy se učíte něco, co vás vůbec nezajímá. Když víte, že to, co byste chtěli dělat vlastně dělat nemůžete z prostého nedostatku talentu. Když víte, že se tohle všechno ani změnit nemůže, protože vy zůstáváte stejní. Když hledáte na přátelích chyby i když jsou to jediní lidé, kteří vám alespoň trochu rozumí. Když cítíte, že vám přestávají rozumět. Když hledáte přítele, lásku a nikdo vás nechce. Když si nepřipadáte dost atraktivní, dost dobří, aby vás někdo vůbec mohl milovat. Když se díváte na přátele, kteří prožívají šťastné vztahy. Když víte, že nemáte nikoho za kým byste mohli jít, aby vás uklidnil, zlepšil vám náladu. Když jste stále zavření mezi čtyřmi stěnami a jenom nad tím vším přemýšlíte. Když kritizujete každý detail svého života. Večer se vám zdá realita tak vzdálená, že si nedovedete představit ráno. Když se ráno probudíte a víte, že jdete zase do toho samého ústavu, kde vás nic dobrého nečeká. Snad kromě pár lidí, kteří jsou ještě normální. Když se celý týden těšíte na jedinou věc, která se vám zdá v nedohlednu. Když před sebou nevidíte cestu, kterou byste měli pokračovat ve svém životě, aby byl lepší než dosud. Nebo když nevidíte vůbec žádnou cestu. Nedokážete si naplánovat budoucnost, nedokážete si ji vůbec představit. Nebo když si ji představíte a vidíte samu sebe za 40 let žít samotnou, bez vzpomínek, se spoustou koček. Když píšete článek o tom, co prožíváte a doufáte, že to něco změní, ale ono to nemění vlastně vůbec nic. Změnit se totiž musíte vy. Ale to je to, co vlastně nechcete.

Nějak takhle bych definovala depresi.
 
 

Reklama

Veškeré fotografie, grafika a texty jsou chráněny autorským právem!

Licence Creative Commons