Březen 2013

Ironie

18. března 2013 v 21:05 | L'Artiste |  Město
Při brouzdání archivem jsem narazila na tenhle snímek. V roce, kdy byl vyfocen se mi nezdál dost dobrý na zveřejnění, ale dnes, když jsem ho po dlouhé době uviděla, uvědomila jsem si, jak moc vystihuje moji současnou situaci.
Koukat na tohle každodenně z okna je vážně zábava. Uvědomíte si, kde to vlastně žijete.


btw zkuste spočítat ptáky v pozadí... Magické číslo :)

Posledních pár týdnů

17. března 2013 v 10:46 | L'Artiste |  Nezařaditelné
Pořád čekám, že se mi nahromadí více fotek, nejlépe nějaká série, ale stále nic, takže se dočkáte chaotického článku se vším, co jsem vyfotila v posledních 3 týdnech :) Příroda je zaseklá na bodě, kdy neví, jestli je ještě zima, nebo jestli už začalo jaro.
Doufám, že s jarem přijde pro všechno (včerně mě) nový začátek. V poslední době žiju opravdu chaoticky. Pořád něco hledám a nemůžu to najít. Nepoznávám se.
Teď už k slibovaným fotkám:
Začnu trochu nelogicky včerejším odpolednem. Po strašně dlouhé době jsem se dostala ven. Možnost fotit mě nabila strašnou energií. Výsledek by mohl být lepší, ale jak jsem řekla - v tomhle období příroda není příliš fotogenická.



Doplňky

10. března 2013 v 15:57 | L'Artiste |  Co ráda nosím
Aby to tady nebylo tolik depresivní, rozhodla jsem se napsat další článek o "módě". Tentokrát vám představím své oblíbené doplňky.
Co se doplňků týká, většinou se řídím heslem "méně je více" a proto vždy nosím maximálně jeden výrazný šperk.

Většina šperků, které mám, pro mě má nějaký význam. Například perlovou kytičku mám po babičce, přívěsek s Eiffelovkou připomíná mé oblíbené místo a foťák asi ani nemusím komentovat :)



Going Nowhere

4. března 2013 v 17:47 | L'Artiste |  Deníček
Tentokrát se mi téma týdne vážně hodí. Možná si pamatujete, že jsem v minulém článku psala, že začínám být konečně šťastná. To bych ovšem nemohla být já, aby se to nepokazilo. Po tom, co se stalo jsem si něco uvědomila - za většinu depresí si člověk může sám. Ať už tím, co dělá, nebo tím, o čem přemýšlí. Já jsem typ, který přemýšlí pořád, o všem a až moc. Mám nepříliš praktický zvyk věci detailně rozebírat a pořád dokola řešit. Pro deprese jako stvořené.

Komické je, že tuhle situaci jsem si způsobila naprosto sama. Někdy z toho mám takový pocit, že si nevědomky naprosto záměrně ničím život. Jako bych ani sama nechtěla být opravdu šťastná. Dokonale bych se hodila pro psaní antických tragédií, protože ze svého života jednu takovou neustále vytvářím.

Dnes jsem musela poprvé po prázdninách do školy... Divím se, že to tak cítím, ale tentokrát jsem byla vážně ráda, že prázdniny skončily. Byly na můj vkus až moc rušné. Stalo se tolik divných věcí, že kdyby měly ještě týden, tak by to rozhodně nedopadlo dobře. Hádky, rozchody, opětovné dávání se dohromady... Na jedny prázdniny až moc událostí. Zajímavé je, že všichni z prázdnin vlastně vyšli "vítězně", až na mě. Všechny spory se vyřešily, pohádaní se usmířili. Já jsem opět prohrávající, která mohla konečně slavit alespoň nějaký úspěch, ale pak jsem se ho dobrovolně vzdala.

Tentokrát se mi ale deprese (alespoň částečně) vyhýbá. Začínám být odolnější. Takže přece jenom je k něčemu dobrá - když jich prožijete dostatečně mnoho, pak se vám vyhýbají.

Veškeré fotografie, grafika a texty jsou chráněny autorským právem!

Licence Creative Commons